Planespotting na Letišti Václava Havla Praha

Hlavní dráha s délkou 3 715 metrů je vybavena radionavigačním systémem, který podporuje přiblížení letadel na přistání v obou směrech dráhy, a to i za nepříznivých meteorologických podmínek (například nízké viditelnosti). Rozměry dráhy umožňují, aby v Praze mohla přistávat největší dopravní letadla světa, například Airbus A380, Boeing 747 (Jumbo) či nejmodernější typy Boeing 787 (Dreamliner) nebo Airbus A350. Každý den zaznamená pražské letiště průměrně 400 pohybů letadel (vzletů a přistání).

Hlavní vzletová a přistávací dráha 06/24 prošla v letech 2012 a 2013 generální opravou. Celkem bylo vybouráno přes 300 tisíc tun betonu, asfaltu a štěrku. Toto množství bylo nahrazeno skoro 200 tisíci tunami cementobetonového krytu, což by stačilo na pokrytí 19 kilometrů dálnice o čtyřech pruzích. Spolu s generální opravou bylo reinstalováno zabezpečovací světelné zařízení a byla zároveň vyměněna čidla na hlášení námrazy. Opravou prošla také část pojezdového systému (pojezdové dráhy A a D), který spojuje odbavovací plochu u terminálů s hlavní dráhou. Rovněž byla rozšířena pojezdová dráha E, aby vyhovovala i největším letadlům, ať už Airbusu A380 nebo i největšímu nákladnímu letounu Antonov An-225 Mrija.

Letiště Václava Havla Praha má rovněž plně funkční vzletovou a přistávací dráhu 12/30, která se označuje jako vedlejší. Hlavní dráhu křižuje před pozorovacím valem naproti Terminálu 2.

Společností, které v průběhu roku létají na Letiště Václava Havla Praha, je přibližně 70. Jejich počet se mění v závislosti na letní či zimní sezoně a rovněž na rozvoji leteckých spojení z Prahy (zavádění nových linek).

Každá letecká společnost má přiděleny příslušné kódy a volací znak. Každý let má poté své číslo. Při komunikaci s řídícími letového provozu používají piloti volací znak složený z volacího znaku společnosti a označení letu. To je nejčastěji stejné jako číslo letu, které najdete s kódem společnosti v letovém řádu, na letence a na odletových a příletových tabulích na letišti. Například linka společnosti ČSA z Prahy do Soulu má označení OK190, piloti při komunikaci používají kód CSA190. Někdy se však volací znak letu liší kvůli prevenci nedorozumění ve vysílání.

Čísla letů si každá aerolinka sestavuje podle vlastních pravidel, obecně ale platí, že číselná kombinace bývá v rozsahu od 1 do 9999. Jednou ze zvyklostí je, že lety směřující na sever a východ mají sudá čísla, někdy zase aerolinky přiřazují nižší čísla pro odlety z domovského letiště a naopak vyšší čísla pro přílety.

Obecně platí, že čím nižší číslo letu, tím vyšší důležitost má let pro aerolinku. Jako příklad může sloužit let Delta Airlines DL1 na lince z New Yorku (letiště JFK) do Londýna Heathrow (LHR). Určité kombinace čísel se jako čísla letu nepoužívají, např. 757 kvůli tomu, aby nedošlo k záměně s označením modelu letadla. Také se nepoužívají čísla s určitým významem, např. 13 nebo 666, pokud nejde o dobře promyšlenou marketingovou akci. V roce 2017 připravila společnost Finnair let do Helsinek jako HEL666, a to dokonce v pátek třináctého.

Moderní dopravní letadla můžeme podle druhu rozdělovat na letadla na dlouhé, střední nebo krátké tratě. Největší z nich, například Airbus A330, A350 a A380 nebo Boeingy 747, 777 a 787, létají na mezikontinentálních linkách. Ve vzduchu jsou často 8 a více hodin a létají přes celou zeměkouli. Uvnitř mají 2 uličky a pojmou více než 250 cestujících. Na středních tratích (z Prahy nejčastěji do Evropy a přilehlých částí Asie a Afriky) létají nejfrekventovanější letadla na trhu, Boeigy 737 a Airbusy A320 v různých variantách. Na středních i kratších tratích pak můžeme potkat proudové Airbusy 220, Boeingy 717, Canadairy CRJ, Embraery 170/190 a Suchoje SSJ100, dále pak turbovrtulové ATR 42/72 a Dash-8.

V dnešní době jsou na trhu dva největší výrobci dopravních letadel, a to americký Boeing a evropský Airbus. Jde o konkurenty, kteří vyrábějí stroje pro všechny typy letů od těch regionálních až po mezikontinentální lety.

Boeing je americká společnost s dlouhou tradicí v letectví. V současnosti dodává letadla řad 737, 747, 767, 777 a 787 a samozřejmě také business jety. Mezi nejnovější stroje, které Boeing vyvinul, patří například model Boeing 737 MAX nebo Boeing 787-Dreamliner ve verzi 8, 9 nebo 10, které si liší svými rozměry. Zároveň zaměstnanci Boeingu pracují na vývoji nového typu 777X, který absolvoval první let počátkem roku 2020. V současné době se po celém světě používá více než 10 tisíc letadel Boeing, což tvoří aktuálně téměř polovinu celkového objemu ze všech dopravních letadel, která jsou v provozu.

Nejvýznamnějším konkurentem Boeingu je společnost Airbus s hlavním sídlem ve francouzském Toulouse. Podle dostupných informací Airbus dodal různým odběratelům po celém světě více než 11 tisíc letadel. Tato společnost pokrývá segment od úzkotrupých letadel, která slouží pro kratší tratě, až po širokotrupé stroje určené pro dálkové lety. Portfolio Airbusu nabízí například typ A220, který byl původně vyvinutý společností Bombardier, řadu A320 (A319, A320 a A321) či různé verze A330. Airbus vyvinul také ikonické letadlo A380, které je největším dopravním letadlem na světě. Novou generaci představují právě modernizované verze letadel A320 s označením neo (new engine option). Cestující tak dnes mohou letět na palubě Airbusu A320neo, což je prozatím nejlépe se prodávající letadlo v historii, A321neo nebo také A330neo v různých konfiguracích. Úplně nejmodernějším strojem tohoto výrobce je aktuálně dálkový Airbus A350 a do budoucna A321 XLR s extrémně prodlouženým doletem.

Na trhu existují i další výrobci dopravních letadel. Jako další stojí za zmínku společnost ATR což je konsorcium francouzské firmy Aerospatiale a italské Alenie. Název společnosti je zkratkou pojmu „Avions de Transport Régional“ nebo „Aerei da Trasporto Regionale“ a v obou případech to znamená „Letadla pro regionální dopravu“. V dnešní době se můžeme setkat se dvěma typy tohoto letadla, jedná se o verze ATR 42 a ATR 72. Čísla 42 a 72 obvykle označují kapacitu, i když v dnešní době najdeme v těchto letadlech zpravidla o 4 až 8 sedadel více. Oba letouny jsou turbovrtulové s cestovní rychlostí kolem 550 km/h a doletem přes 1 550 km (jsou tedy určené pro krátké až střední regionální tratě).

Turbovrtulovým konkurentem k ATR může být kanadský výrobce Bombardier Aerospace se svým typem Dash 8-Q 400, který je považován za nejmodernější a také nejrychlejší dopravní turbovrtulové letadlo. Jeho cestovní rychlost se pohybuje přes 660 km/h a dolet má přes 2 500 km, což už je v mnoha faktorech srovnatelné s proudovými letadly.

Bombardier Aerospace spadá od roku 2017 pod koncern Airbus Industrie. Vyrábí letadla pro středně dlouhé tratě jako Airbus A220-100 a Airbus A220-300. Další výrobce – Embraer – se pak právě spojuje s firmou Boeing. Ta tímto obchodním krokem rozšířila své portfolio menších letadel, která doposud nemohla zákazníkům nabídnout.